KRÁTCE Z HISTORIE

Jakési úplně první psycho terapie, které se podobaly regresním se objevovaly již ve starém Egyptě.
Nicméně přesnější informace nejsou dochovány. Další velký rozmach se dostavil až s I. světovou válkou. Terapie se v této době prováděly převážně pomocí hypnózy a řešily vědomí a podvědomí člověka a vztah mezi nimi. Výsledky terapií byly jak překvapivě dobré, tak i velmi špatné. Do tohoto výzkumu se významně zapojila Francie a USA. Nešetrná hypnóza však u některých lidí vyvolávala dosud nám skryté psychické poruchy.
Další příbuzná technika, která má některé části společné s regresní terapií je kineziologie. U této techniky se lidem vybavuje jejich minulý život, nebo některé významné části životů blízkých rodinných příslušníků. Kineziologie má za úkol spouštět jakési obranné reakce těla, které by měly pomoci tělo léčit. Důkazy o technice se snažily jít přes svalový test a postoupit nějaké "hmatatelné informace".
Ještě jedna technika, kterou bych v úvodu zmínil a se kterou regresní terapie lehce "rezonuje" je holotropní dýchání, které u nás rozvíjel Stanislav Grof. Pomocí hlubokého a intenzivně prováděného prodýchávání přes míru aktuální potřeby kyslíku (tzv. hyperventilací) se změní stav vědomí člověka a psychika pak vyplaví nejsilnější zážitky z podvědomí do vědomí. Nevýhodou této techniky je, že terapeut nemůže účinně řídit průběh terapie. Původ techniky nalézáme u indiánů, kteří často v potních chýších, někdy (u některých kmenů) i s pomocí různých drog tímto způsobem "chodili za svými předky" a řešili s nimi různá nevypořádaná témata.

 

V 50. až 70. letech 20. století byl jako psychoterapeutická pomůcka v lékařství poměrně hojně využíván Diethylamid kyseliny lysergové (LSD), syntetizován Albertem Hofmannem roku 1938 v Basileji ve Švýcarsku.
Halucinogenní látka měla svými účinky měnit stav vědomí, a/nebo propojit vědomí s hlubšími částmi psychiky a takto řešit některé diagnózy, či zátěže. V této době přichází potřeba řešit některá témata "hlouběji v psychice". Přijatelné výsledky byly zaznamenány u schizofrenie, různých depresí, alkoholových závislostí a autismu.
LSD vyvolává silné účinky již při velmi nízkých miligramových dávkách, podle typu osobnosti však může dojít k výskytu nežádoucích psychických reakcí, jako jsou stavy úzkostí anebo bludu, v některých případech může vyvolat psychózu či schizofrenii. V důsledku série nehod bylo LSD po r. 1967 zakázáno používat ve světě, a v ČSSR došlo k zákazu jako v jedné z posledních zemí.

Asi kolem r. 2000 se začíná zkoumat sféra nevědomí člověka (jeho nejhlubší část), které bylo středem zájmu. Myšlenka byla řešit různá témata skrze napojení se na část psychiky - nevědomí. Techniky tohoto typu sledují spirituální odezvu klienta. Zjednodušeně jde o tzv. chanelling, kde po napojení se na klienta se terapeut dotazuje na témata a řeší je společně. Nejslabší článek této metody je naučit se práci s kyvadlem a udělat "čisté napojení" na téma klienta v jeho psychice. Ovšem přivtělené a zbloudilé duše, které se v psychice také vyskytují do této terapie poměrně významně zasahují! Na to je potřeba dát pozor u této techniky a řídit tyto stavy s ohledem na tyto skutečnosti - což nebývá jednoduché.

Do Československa začal zavádět regresní terapie Andrej Dragomirecký, který u nás vychoval mnoho svých žáků.

 

 

TEORIE PSYCHIKY V KOSTCE

Osobnost člověka je tvořena tělem a duší = hmotná a nehmotná část. Lehkým příměrem k matematice - existují čísla reálná, která leží na ose X. Na ose Y pak leží čísla iracionální - dohromady jsou to čísla komplexní, která jsou zobrazena klasicky v Gaussově rovině.
K poodhalení roušky tajemství duchovního (nehmotného) světa přispěl na počátku 70. let 20. století Delpassův experiment jehož se zúčastnilo několik desítek lidí. Pokusné osoby při něm měly zmáčknout spínač, který rozsvítil obrazovku a současně jim byly pomocí elektrod snímány křivky mozkové činnosti na EEG. Ukázalo se, že EEG zaznamenalo myšlenkový proud pokusné osoby vždy krátce před tím, než stiskla spínač. Když pak výzkumníci propojili mozkové elektrody přímo s obrazovkou, pokusná osoba již nemusela mačkat spínač vůbec - stačilo jenom chtít jej zapnout a na výstupu se objevil signál.
A stalo se ... že při tomto experimentu jedna žena upadla do komatu a krátce na to zemřela. EEG vykazovalo nulovou aktivitu mozkových vln, a přesto se v jednom okamžiku na výstupu objevil signál! V dalším případě úmrtí muže došlo k zobrazení výstupního signálu dokonce několik hodin po prokazatelné smrti mozku!
Přímo se tu vnucuje otázka - jak je to vůbec možné?

Hmotné tělo pracuje podobně jako automat, který ovšem nedokáže existovat samostatně. Představme si například automobil - ani ten nejmodernější stroj nedokáže samočinně provést více jak pár základních funkcí dokud do něj nenastoupí řidič, aby jej svými úkony uvedl do pohybu. Styl jízdy odráží povahu řidiče a jeho řidičské schopnosti, technický stav vozidla, i to, jakým způsobem o stroj (ne)pečuje a v jakých podmínkách klimatických a místních jede. A podobně, jako je řidič - řídící jednotkou automobilu, je psychika řídící jednotkou těla a osobnosti.
Naše tělo se tak stává dokonalým komunikačním prostředkem, pomocí kterého nás psychika (nebo duše) informuje o jakémkoliv nesouladu či neharmonii v nás samých.
Teorií jak a kde vzniká duše se poměrně významně zabývá například hinduismus anebo buddhismus. Jak pohlížejí tyto a ještě další filosofie na duši člověka jsou již jiné téma.

Osobnost člověka mění postupně obsah své paměti, a spolu s tělem a životními podmínkami tak umožňuje duši (psychice) získávat nejrůznější zkušenosti ze všech oblastí života a zajišťuje její další růst. TOTO JE VELMI DŮLEŽITÉ.
Tyto životní zkušenosti jsou zapsány jak v osobní paměti, tak se současně ukládají do kolektivní paměti lidstva a určitou měrou takto ovlivňují osobní rozvoj každého jednotlivce ve společenství a společnosti. Můžeme tedy říci, že každý člověk se svým osobním vývojem podílí současně i na vývoji celého společenství kde žije.

 

 

V současné době NENÍ ZNÁMA PŘÍMÁ TECHNIKA, JAK POZNAT DUŠI člověka.

 

Regresní terapie nám však dává poměrně solidní možnosti, jak uvidět postoj duše vůči okolí, její vnímání světa, osob, situací a stavů a tím ji odhalovat a poznávat nepřímou cestou.

 

PŘÍKLAD:

Proč je někomu zima i když je v okolním prostředí teplota +30°C a druhému je zle, jen když o této teplotě slyší?

V naší psychice je nastaveno mnoho parametrů, které jsou určitým způsobem uloženy v paměti. Jedna ze základních vlastností paměti je ASOCIACE. Pak člověk na základě v paměti uložených dat a zkušeností jaksi pospojuje tyto informace a výsledkem je: teplota +30°C = "je chladno". Toto je postoj psychiky - "je chladno". Avšak správně by taková psychika mělo být řečeno "mě je chladno".
U druhé psychiky z příkladu bude asociace: teplota +30°C = "to mi bude zase zle".

Na jakou hodnotu se tedy mají nastavit receptory těla? Která hodnota je ta "správná" hodnota? která bude vyhovovat?
To, jak konkrétní člověk danou teplotu bude vnímat, ovlivňuje vybavení si nějaké události z minulosti, tj. ASOCIACE. Protože se však tato ASOCIACE uskutečňuje na úrovni podvědomí (tedy mimo naše vědomé chápání), nastavení vnitřních receptorů NENÍ O VŮLI ČLOVĚKA ale o zkušenostech, které jsou ukryté v psychice mimo náš běžný dosah.
Jaké že je tedy to správné nastavení receptorů těla? JE TO NAPROSTO INDIVIDUÁLNÍ - NASTAVENÍ BUDE TAKOVÉ, JAK JSME KAŽDÝ Z NÁS JEDINEČNÝ! Nechám tady čtenářům námět k zamyšlení - jak se tedy 5-6-7 osob v místnosti dohodne, na jakou teplotu si nastaví termostat topení?

 

 

Různé vědecké výzkumy nám ukazují, že vědomé myšlení spíná určité části mozku a tuto mozkovou aktivitu lze pak zaznamenat pomocí EEG. Proto se všeobecně rozšířilo tvrzení, že myšlení probíhá v mozku, tady a teď.
Jak je ale možné, že si klient při terapii dokáže vybavit vzpomínky staré stovky či dokonce tisíce let?

Pokud by se myšlenky člověka skutečně nacházely v těle - mozku, veškeré naše vzpomínky i vědomosti by se musely ztratit společně se zánikem našeho hmotného těla.
Vše, co se duše naučí a prožije od začátku její existence se ukládá do "nějaké paměti" - bývá to nejhlubší část psychiky - naše nevědomí.

Při uvažování v těchto souvislostech pak docházíme k naprosto klíčovým závěrům - že "MYŠLENÍ" S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEPROBÍHÁ V LIDSKÉM TĚLE, a tělo je pouze jakýmsi zprostředkovatelem lidských myšlenek.

 

Protože vědomí současného člověka má konečnou kapacitu , funguje v psychice obranný mechanismus - řekněme jakýsi filtr, který zabezpečuje, že do vědomí se nedostane příliš mnoho informací a nedojde tak k jeho přetížení. K přetížení celé psychiky. Drtivá část oblasti nevědomí je tedy za normálních okolností vědomě nepřístupná. Pomocí technik regresní terapie je však možné filtr pootevřít, cíleně převést určité prožitky do vědomí a umožnit tak člověku, aby je propojil s tématy, které řeší v aktuálním životě a zpracovat zátěž.

TOTO JE ZÁKLAD REGRESNÍCH TERAPIÍ!

 

Při užívání alkoholu, různých návykových látek a drog (neuro jedy) dochází však k narušení a nejrůznějšímu pokřivení filtru lidské psychiky, což u těchto uživatelů způsobuje nepřirozené vnímání a mají pak ztíženou schopnost vidět přirozeně a čistě veškeré aspekty a témata kolem sebe. Kromě jiných dopadů na zdraví a život se toto negativně odráží samozřejmě i na výsledcích provedených regresních terapií.

TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ O CO JDE V REGRESNÍ TERAPII JE POCHOPENÍ SEBE SAMA.

 

 

REGRESNÍ TERAPIE A JEJÍ PŮSOBENÍ

Regresní terapie se svými charakteristikami patří do nedirektivních terapií. A způsobem řešení tématu je kauzální – neboli příčinná.

Každá příčina je současně i důsledkem nějaké alespoň jedné příčiny předchozí.
Potom pra-pra-pra-prapříčina všech příčin není konečná, a nejde tak najít ani její počátek. Tento stav jde vysvětlit či alespoň představit si nejrůznějšími způsoby. Nejblíže tomuto stavu je alespoň lehce představitelné, že ve vesmíru také fungují jakési příčiny a následky, které se snažíme s časem lépe a hlouběji pochopit a porozumět všem jejím souvislostem. Zejména souvislostem! Tady je základ kauzality.
Naopak nekauzální terapie jsou takové, kde příčina není úplně důležitá - typicky rogeriánská terapie. Kněz a psycholog Carl Rogers přijímal klienty a komunikoval s nimi cíleně o tématech a takto - jakýmsi "humanitním způsobem" skrze vcítění do tématu "obrušoval" kritická místa tématu. De facto šlo o jistý druh zpovědi, kde nechal klienta mluvit a poslouchal jej ...

 

 

POSTUP REGRESNÍHO TERAPEUTA

V regresní terapii klient zadá téma, které potřebuje řešit, terapeut s ním probere jemnosti okolo tématu, které potřebuje znát pro výběr správné techniky regresní terapie, potom si klient zavře oči (je to lepší pro zamezení očního kontaktu s okolím, což většinu klientů rozptyluje) a spojí klientovo téma s jeho tělem. V tomto okamžiku už může regresní terapie začít.
Terapeut klade otázky klientovi, který pocitově - intuitivně hledá ve své psychice odpovědi v souvisejících - navazující události.
Dále pak terapeut vede klienta a postupně k další události, která má typické vlastnosti a projevy, jaké byly na začátku popsány, opět si klient tuto událost vypořádá do stavu bez konfliktu - k pochopení.
Terapie končí nalezením prapříčiny - neboli kořenové příčiny, kde je počátek klientova traumatu.
V tomto okamžiku jsou pospojovány všechny nalezené události spolu s přítomností a tím je toto téma zpracováno - pochopeno a vypořádáno do harmonie.
Klient si otevře oči a psychika si začíná přivykat - sama, svým vlastním, přirozeným způsobem podle svých nastavených vnitřních procesů na nový stav. Zátěž, se kterou klient přišel na terapii již ale považuje za pochopenou a vytěsňuje ji na okraj jako již nedůležité a nevýznamné téma pro osobnost.

Cílem regresní terapie je zátěžovou událost zpracovat takovým způsobem, aby se rozšířilo vědomí klienta, umožnilo mu uvidět souvislosti s přítomnými pocity, pochopit událost, její význam pro psychiku a uvědomit si celou souvislost.

Ještě jednou zdůrazňuji, že KLIENT JE PO CELOU DOBU TERAPIE PŘI VĚDOMÍ. NEJEDNÁ SE O ŽÁDNOU HYPNÓZU, ČI DOKONCE "MANIPULACE S PSYCHIKOU" KLIENTA!

 

 

ZPŮSOB ŘEŠENÍ ŽIVOTNÍCH TÉMAT SE KTERÝMI KLIENTI PŘICHÁZEJÍ:

Z mých zkušeností vyplývá, že:
• pokud má klient téma, které je izolované, týkající se nějakého "menšího prostoru" v jeho životě, které nemá napojení na další části v jeho psychice, zpravidla je vyřešení otázkou 1 - 2 terapií. Tyto mohou mít rozestup několik týdnů, někdy dnů.
• pokud klient přichází s rozsáhlými tématy, které vykazují propojení do více oblastí života, jsou zacyklené a vzájemně provázané v psychice, řešení vyžaduje více sezení, ale je velmi individuální kolik terapií bude třeba. Stejně tak, jak bude psychika klienta přivykat novým stavům.
• velmi rozsáhlá témata si žádají mnoho terapií v přesně sestavených sledech jednotlivých typů terapií a k tomu je také zapotřebí úměrně delší doba, kterou psychika potřebuje ke zpracování řešených témat. Vyskytují se různé četnosti a intenzity, ale VŽDY záleží na vůli klienta a jeho pocitech, jestli si téma, které přišlo do jeho života zpracuje ve svém životě sám - vědomě, a/nebo bude potřebovat přijít na cílenou speciální terapii.

Předem nějak odhadovat situaci u některého klienta není seriózní postup.

Když terapie skončí, je však již možné udělat jakousi přesnější prognózu jak jít dál v řešení klientova tématu. Někteří klienti o jakýsi výhled projevují zájem, někteří chtějí počkat, jak se budou sami cítit a co ucítí za změny v životě. Většinou ale výsledek přichází do týdne po terapii – to je již pozorovatelná změna. V extrémních případech je naprosto jasný výsledek již ale druhý den ráno.

Co je ale naprosto jisté - pokud klient prožil (ať vědomě, nebo nevědomě) nějakou událost, a tato je jeho psychikou vnímána jako zátěžová, bude potřeba dříve či později tento prožitek/událost vy/řešit.
Každá událost, nebo téma má svoji přirozenou schopnost zesilovat a tím se pomalu a postupně blíží okamžiku, kdy překročí práh tolerovatelnosti psychikou. Psychika pak podle své schopnosti vzdorovat zátěži bude volat po potřebě vypořádat se se zátěží z prožité události.

Po provedené terapii se klient již nevrací s potřebou opakovaně řešit přesně to stejné téma se stejnými vazbami a stejnými pocity, se kterými přišel minule! Může se však stát, že klient potřebuje pochopit své téma z více stran, anebo je zátěžové téma mimořádně široké a k proniknutí jím je zapotřebí více a delší zkoumání. Pak klient bude řešit takové téma postupně - posunuje se směrem, který právě teď nabývá na důležitosti v jeho životě, postupně chápe dílčí podtémata celkového rozsáhlého tématu. Takto několika dílčími kroky, a způsobem sobě vlastním zpracuje nakonec téma celé.

Tedy i řešení velmi rozsáhlých témat je možné. A nese výtečné výsledky.

To důležité u regresních terapií je, že
jednou zpracované konkrétní téma je potom skutečně vypořádané.
DEFINITIVNĚ VYPOŘÁDANÉ!